O náboženství

O náboženstvích naší doby, se kterými budete mít možnost se na hře setkat.
Pro účely larpu jsme některé termíny zjednodušili a zobecnili.

Katolictví
Svět byl stvořen v sedmi dnech Bohem, prvními lidmi byli Adam a Eva, nositelé prvotního hříchu, s kterým se každý rodí a smývá jej svátost křtu. Člověk je však neustále pokoušen Satanem, padlým andělem a nepřítelem Boha, k dalším a dalším hříchům, které mu mohou být odpuštěny při svátosti smíření (zpovědi). Během tradičně latinsky vedené mše věřící bez hříchů přijímají tělo a krev Kristovu (hostii a víno) jako požehnání, maximálně ale jednou ročně, na Velikonoce. V menších diecézích Tělo a Krev přijímá vždy pouze kněz. Ježíš je vtělením Boha na zemi, zrozen z čisté Panny Marie jako syn Boží a syn člověka. Jeho misí na zemi bylo předat lidem učení, které máme v podobě čtyř Evangelií. Duch Svatý vychází z Otce a Syna jako jediného principu, ne dvou. Katolíci se řídí Svatým desaterem, které bylo sepsáno Mojžíšem a předáno přímo od Boha. Lidská duše může dosáhnout nebe tím, že člověk za života následuje kázání katolické církve, vede mravně založený život. Pokud je člověk špatný a nemorální, při Posledním soudu bude vyhnán do pekla. Katolictví bylo součástí společnosti a provázelo člověka od narození až ke smrti. Církev se starala o vzdělání, o chudé a nemocné, vysvětlovala a dávala smysl všemu, co se dělo (bouře, hladomor, sucha, nemoci).
Vyznavači římsko-katolické církve, v této době nejrozšířenější, věřili v existenci jediného Trojjediného Boha v podobě Otce, Syna a Ducha svatého. V době vrcholného středověku, ve které se pohybujeme, bylo katolictví sužováno několika historickými schizmaty, rozdělením vůdců církve na patriarchu z Konstantinopole a patriarchu z Říma. Byzantský patriarcha byl v polovině 11. století oficiálně z římsko-katolické církve exkomunikován. I za to pak bojovaly křížové výpravy. Hlavou katolické církve je tedy papež, sídlící v Římě – momentálně papež Urban II. Kanonické právo, hlavní pravidla a zákony církve jsou vymáhány a prosazovány pevnou hierarchií božích služebníků na zemi. Do tohoto práva zasahuje světská moc jen ve vybraných výjimkách. Do církve může člověk vstoupit do řádu (jeptiška, mnich) a později se, s tím správným učením a vírou, stát knězem (v případě mužů).

Katarství
Pojem katarství není dnes příliš známý a i ve své době se mu říkalo jinak, vyznavači se sami označovali jednoduše za “Dobré křesťany”. Primární myšlenkou této víry byl dualistický pohled na svět, na existenci dvou bohů. Toho Zlého (Bůh Starého zákona) a toho Dobrého (Bůh Nového zákona). Oba bohové byli většinově vnímáni jako dvojčata – rovnocenné entity stejné moci a důležitosti, moc Dobrého Boha tak byla limitována hranicemi moci Boha Zlého. Lidé tak věřili, že byli jako andělé znovu a znovu zrozeni do materiálního světa Zlého boha pokřiveného hříchem, a jedinou cestou k ukončení této nekonečné reinkarnace bylo zřeknutím se všeho materiálního. Duše byla zlomkem existence Dobrého boha v nich a prožití víry bylo tak možné skrze sebe sama, odmítali mše, papežská dogmata a nařízení.
Kataři byli vegetariáni neb boží přikázání káže NEZABIJEŠ!, jelikož každý boží tvor v sobě nese zlomek Dobrého boha v podobě duše. Jejich kněží, nazýváni parfait, byli z dnešního pohledu dokonce vegany. Katar byl schopen zabít pouze v opravdu zoufalé situaci, což ho ale i tak dovedlo k nechtěnému dalšímu cyklu reinkarnace.
Ježíše uctívali jako anděla, jeho fyzické bytí na Zemi však odmítali a brali jej jako iluzi vytvořenou dalším andělem, Pannou Marií. Fyzická podoba Ježíše tak byla výtvorem Zlého Boha, falešného mesiáše a chlípného milence Maří z Magdaly. Odmítali rovněž ideu Vzkříšení Kristova, které brali jen jako jeho další reinkarnaci do špatného světa. Kříž pro něj byl jen materiálním znakem utrpení a zla. Jana Křtitele a proroka Elijáše vnímali jako démony seslané Zlým Bohem šířit falešnou svátost křtu.
Uctívali v malých kruzích, kterým předsedali právě parfait, četli z knih a navzájem si předávali učení.

Židovství
Původ této víry, kultury a práva vychází ze Starého zákona Bible, tzv. Tóry. Židé jsou vyvolený národ jediného Boha, on je vyvedl z otroctví v Egyptě a dal jim Zemi zaslíbenou – Kanaan/Izrael. Zde prorok Samuel ustálil jejich krále, nejdříve Saula a později Davida. Jeho synem byl slavný král Šalamoun. Principem víry je láska k bližnímu, tak jako Bůh miluje je. Ve své době šlo o jedno z mála monoteistických náboženství a vztahy Boha nejsou ovlivňovány jinými entitami (bohy), ale jeho láskou ke světu a lidem, které stvořil. Vše, co na zemi prožívají, každý den a každá činnost jsou přímým prožitkem Boha, zlo a negativní prožitek vychází jedině z člověka. Židé nevěří v existenci padlého anděla či ďábla, zlo berou jako abstrakt vycházející jedině z člověka.
Kvůli neustálým válkám a nenávisti ze strany jak muslimů, tak křesťanů jsou v době naší hry rozptýlení po celém světě.

Islám
Islám se na víru dívá skrze Korán a vše již bylo dříve předpovězeno proroky, jako byli Adam, Abraham, Mojžíš a Ježíš. Zakladatelem Islámu byl Mohamed, další prorok. Stejně jako katolíci věří muslimové v Poslední soud, nebe a peklo. Řídí se pravidly Pěti pilířů Islámu a islámského zákonu (šaria), který pojednává o všech aspektech života od bankovnictví až po práva žen a životní prostředí. Popírá existenci více bohů, stejně jako katolický pohled na Svatou Trojici. Vše bylo stvořeno Bohem a člověk žije proto, aby Jej uctíval. Stejně jako katolíci i židé, i oni věří v existenci andělů, v islámu ovšem hrají opravdu důležitou roli, prorok Mohamed s nimi jednal osobně.